Rozhodnutí Soudního dvora EU: nárok na náhradu újmy
Pouhé porušení GDPR nezakládá nárok na náhradu újmy (Rozsudek ve věci C-300/21) Společnost Österreichische Post shromažďovala od roku 2017 informace o politických preferencích rakouského obyvatelstva. Pomocí algoritmu vymezila na základě sociálních a demografických kritérií "adresy cílových skupin". Takto shromážděné údaje vedly Österreichische Post k vyvození závěru o vysoké spřízněnosti nejmenovaného občana s určitou rakouskou politickou stranou. Zpracované údaje nebyly naproti tomu předány třetím osobám.
Dotyčný občan, který neudělil ke zpracování svých osobních údajů souhlas, tvrdí, že z důvodu vyvození závěru o zvláštní spřízněnosti s předmětnou stranou měl pocit velké rozhořčenosti, ztráty důvěry a pocit ponížení. Právě z důvodu nehmotné újmy, kterou údajně utrpěl, se domáhá u rakouských soudů zaplacení náhrady ve výši 1 000 eur.
Ve svém rozsudku Soudní dvůr uvedl, že právo na náhradu újmy stanovené v GDPR je jednoznačně vázáno na splnění tří kumulativních podmínek: porušení GDPR, hmotná nebo nehmotná újma vyplývající z porušení a příčinná souvislost mezi újmou a porušením. Jakékoli porušení GDPR tedy samo o sobě nezakládá právo na náhradu újmy. Jakýkoli jiný výklad by byl v rozporu s jasným zněním GDPR. Navíc podle bodů odůvodnění GDPR, jež se týkají konkrétně práva na náhradu újmy, porušení uvedeného nařízení nutně nezpůsobuje újmu a k odůvodnění nároku na náhradu újmy musí mezi předmětným porušením a utrpěnou újmou existovat příčinná souvislost. Žaloba na náhradu újmy se tedy liší od jiných procesních prostředků stanovených v GDPR, zejména těch, které umožňují uložit správní pokuty, u nichž není třeba prokázat existenci individuální újmy.
Soudní dvůr také určil, že právo na náhradu újmy není vyhrazeno pouze pro nehmotnou újmu dosahující určité hranice závažnosti. GDPR takovýto požadavek nezmiňuje a takovéto omezení by bylo v rozporu s širokým pojetím pojmů "újma", které zvolil unijní normotvůrce. Navíc by podmínění náhrady nehmotné újmy určitou hranicí závažnosti mohlo narušit soudržnost režimu zavedeného GDPR. Odstupňování, na kterém by závisela možnost získat náhradu újmy, by mohlo kolísat v závislosti na posouzení soudů rozhodujících ve věci.
Je tedy na právním řádu každého členského státu, aby určil podmínky žalob určených k zajištění ochrany práv, která v tomto směru vyplývají pro jednotlivce z GDPR, a zejména kritéria umožňující určit rozsah náhrady újmy, jež má být v tomto rámci přiznána, pod podmínkou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity. Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil kompenzační funkci práva na náhradu újmy stanoveného v GDPR a připomněl, že cílem tohoto právního nástroje je zajistit plnou a účinnou náhradu utrpěné újmy.
Zdroj: curia.europa.eu
